Elegance z Tuzexu, která nezestárla

V sedmdesátých letech u nás existovala jasná hierarchie silnic. Běžný občan jezdil v embéčku nebo trabantu, ti šťastnější v žigulíku. Ale pak tu byla úzká skupina aut, která působila jako z jiného vesmíru – auta z Tuzexu. Mezi nimi kraloval Renault 12. Pamatuji si, jak jsem jako kluk stál u silnice a fascinovaně sledoval tu neuvěřitelnou šípovitou siluetu „Dvanáctky“. Zatímco všechno ostatní bylo hranaté nebo kulaté, R12 vypadala jako projektil. Tenkrát jsem si slíbil, že jednou budu držet ten tenký věnec volantu v rukou.

Trvalo to skoro čtyři desetiletí, než se ten sen stal skutečností. Svou R12 jsem našel u prvního majitele, bývalého diplomata, který si ji v roce 1974 osobně vyzvedl v Praze na nákladovém nádraží Žižkov. Auto bylo neuvěřitelně zachovalé, celou dobu v suché garáži, pod flanelovou plachtou. Původní vínová barva s názvem „Rouge 705“ měla stále ten hluboký lesk a chromové nárazníky zářily jako nové. Pán mi k autu předal i původní servisní knížku, fakturu z Tuzexu a dokonce i dobovou sadu náhradních žárovek v originální krabičce.

Při první jízdě domů mě šokoval komfort. Renault 12 je pověstný svým měkkým odpružením, které i dnes, na našich rozbitých okreskách, funguje lépe než u mnoha moderních SUV. Sedadla jsou spíše křesla, do kterých se člověk příjemně propadne. Mechanicky je to neuvěřitelně poctivé auto. Motor s rozvodem OHV je sice konstrukčně starý, ale jeho pružnost a tichý chod jsou obdivuhodné. Stačilo vyměnit náplně, vyčistit karburátor a „Dvanáctka“ jela, jako by těch padesát let vůbec neexistovalo. V rámci klubu se svou R12 jezdím hlavně na dálkové jízdy. Je to ideální partner na cestování. Fascinuje mě, jak lidé na tohle auto reagují. Na čerpacích stanicích se u mě zastavují pamětníci a vyprávějí: „Tuhle měl náš ředitel,“ nebo „Na tu jsme se chodili koukat do Mototechny.“ R12 má v sobě neuvěřitelnou porci nostalgie spojenou s dobou, kdy auto bylo víc než jen spotřební zboží – bylo to vyjádření statusu a vkusu. Pro mě je to dodnes nejkrásnější sedan, jaký kdy Renault vyrobil, a pokaždé, když v garáži zhasínám světlo, musím se na tu její šípovitou záď ještě jednou ohlédnout.