13. ročník srazu RCC se uskutečnil v termínu 30.5. – 1.6. 2026. Srazovou základnou se pro letošek stal Hasičský hotel v Přibyslavi, kam se již od pátečního odpoledne začali sjíždět jednotliví účastníci akce. Páteční večer byl věnován čistě společenské funkci srazu. Hlavním soutěžním dnes srazu se tak tradičně stala sobota, kterou zahájila oficiální registrace účastníků následovaná rozpravou s jezdci po níž začaly jednotlivé posádky startovat do první etapy orientační soutěže. Ta je dovedla na náměstí v Humpolci, kde se uskutečnila soutěž elegance, jejíž porotou kromě soutěžících a pořadatelů stala tradičně i nejširší veřejnost. Odpolední druhá etapa pak zavedla soutěžní vozy malebnou krajinou Vysočiny zpátky do Přibyslavi, kde také proběhlo vyhodnocení výsledků jednotlivých soutěžních úkolů, na jejichž základě byli vyhlášeni vítězové letošního srazu. Celkem se letošní orientační soutěže zúčastnilo 23 posádek a připočítáme-li i pořadatelská vozidla a vozy, účastnící se mimo oficiální soutěž, shromáždilo se na náměstí v Humpolci celkem 38 vozů – od nejstaršího Renault Dauphine po nejnovější Renault Austral. Nedělního výletu se nakonec zúčastnilo jen několik málo účastníků, což je škoda, neboť nás zavedl do malé, ale nikoliv neznámé vísky Číhošť nedaleko Ledče nad Sázavou, která se proslavila tzv. „číhošťským zázrakem“. Při mši svaté o adventní neděli 11. prosince 1949 se několikrát během kázání místního faráře Josefa Toufara údajně pohnul kříž na oltáři místního kostela Nanebevzetí Panny Marie (který jsme v rámci výletu také navštívili). O celou událost se následně začala zajímat nejen římskokatolická církev ale i StB, která ji zneužila jako záminku k proticírkevním represím, v rámci nichž byl farář Toufar zatčen a umučen. Číhošť však není známá jen zdejšími událostmi, ale také tím, že se zde nachází geometrický střed Česka, který je v terénu zvýrazněn památníkem. Právě u něj jsme letošní sraz formálně ukončili a rozjeli se zpět do svých domovů.
