Zatímco loňský ročník Moravského kolečka byl zaměřen především na poznáván přírody Bílých Karpat, letošní ročník se nesl ve znamení vinařské tradice, neboť pomyslným středobodem našeho setkání se stala obec Čejkovice známá zejména díky svým Templářským vinným sklepům. K nim se však vrátíme ještě později. Nyní, poté co se většina z nás dostavila na domluvené místo před Čejkovickým zámkem, vyrážíme na tradiční podvečerní projížďku, která nás tentokrát nejprve přivádí do nedaleké vinařské obce Vrbice. Zde obdivujeme zdejší větrný mlýn a zejména areál vinných sklepů, které do zdejšího pískovcem tvořeného terénu byly zahloubeny dokonce v několika patrech. A nebyla by to návštěva jižní Moravy aby alespoň „neřidiči“ neochutnali něco z nabídky zdejších vín. Protože se den nachýlil k samotnému konci, vypravili jsme se na nedaleký Kobylí vrch a na něm se nacházející stezku nad vinohrady, která představuje jedinečnou bezbariérovou rozhlednu v podobě stočené spirály. Na místě jsme právě včas abychom se mohli pokochat výhledem na okolní krajinu kouzelně ozářenou večerními červánky. Kromě okolních vinic a vinařských obcí se v dálce tyčí výrazný hřeben Pavlovských vrchů pod nímž se leskne rozsáhlá vodní plocha Novomlýnských nádrží. Druhý den, tj. v sobotu, se scházíme v areálu vinařství Škrobák, které se stává alespoň pro dnešní den naší základnou. Po přehlídce účastnických vozidel a nezbytném ranním občerstvení se vydáváme na krátkou jízdu při níž absolvujeme exkurzi do bednářství Bařina, jehož tradice sahá do historie již přes několik generací. Přímo na místě tak můžeme pohlédnout do tajů tohoto dnes již skomírajícího řemesla a na vlastní oči vidět všechny fáze výroby dřevěných sudů a kádí. Dozvídáme se například, že „není dřevo jako dřevo“ a že jeho výběr má pro výslednou kvalitu sudu zásadní význam. Sudy se například vyrábějí jen ze dřeva několika málo druhů stromů, přičemž záleží dokonce na tom, v jaké části roku byl strom poražen. Dále se například dozvídáme o způsobu vypalování vnitřků sudů a o tom, jak pro různé druhy uchovávaných nápojů je potřebná různá intenzita vypálení. Po prohlídce bednářství se vracíme zpátky do vinařství Škrobák kde nás již čeká oběd. Po něm se vydáváme opět na cestu, která však stejně jako dopoledne nebude příliš dlouhá, neboť jejím cílem je nedaleký areál firmy Sonnentor specializující se na výrobu bylinkových směsí a čajů. Později odpoledne již konečně zavítáme do již zmíněných Templářských vinných sklepů jejichž historie skutečně souvisí s řádem Templářů, kteří je začali budovat v roce 1248 (ve spojitosti se stavbou zdejší tvrze – dnešního zámku). V novodobé historii – konkrétně v roce 1936 – se zdejší vinaři spojili do vinařského družstva, které bylo vlastně základem dnešního vinařského závodu. Jednou z nejpozoruhodnějších součástí zdejší expozice je soustava vyřezávaných dřevěných sudů, z nichž každý byl vyroben ke kulatému (desetiletému) výroční založení zdejšího vinařského družstva. Dodejme ještě, že některé z těchto sudů vyráběli předkové pana Bařiny, jehož dílnu jsme dnes ráno navštívili. Kromě výročních sudů zde najdeme i největší dřevěný sud v Česku s kapacitou 20 250 litrů vína či největší skleněnou vinnou láhev o objemu 200 litrů. Prohlídkou vinných sklepů a následnou večeří sice skončila sobotní část programu, avšak ne Moravské kolečko jako takové. Již druhý den ráno jsme se totiž opět sešli na parkovišti před sklepy a následně vyrazili do nedalekého Hodonína, kde nás čekala prohlídka muzea naftového dobývání a geologie. Jeho expozice mapuje již více než stoletou historii těžby ropy na jižní Moravě a přilehlých oblastí na Slovensku, kde byl u obce Gbely objeven vůbec první „ropný pramen“ na území bývalého Československa. V dalších částech expozice jsme se dozvěděli něco o tom, jak se ložiska ropy vyhledávají, a že ani zdaleka neplatí „ropa jako ropa“ – naopak, ropy existuje velké množství druhů, které se od sebe svými vlastnostmi poměrně výrazně liší. Na závěr se také dozvídáme něco o nalezištích ropy přímo zde na jižní Moravě – zdejší ložiska jsou sice z celosvětového pohledu naprosto zanedbatelná (jejich kapacita by dokázala pokrýt asi 2 % současné spotřeby Česka), zato je zdejší ropa mimořádně kvalitní, takže se využívá například k lékařským účelům a podobně. Návštěvu „ropného muzea“, a vlastně i celý letošní ročník Moravského kolečka bych proto ukončil slovy: zatímco většina lidí si z Moravy přiveze víno nebo slivovici, já si odtud přivezl na památku lahvičku surové ropy…
